|
RESUMÉ:
+ krajina nezamořená lidmi
+ krásná příroda
+ levné a prázdné horské chaty
+ přijatelné počasí
- daleko od domova (ČR)
- ferraty nejsou moc ferraty
- velké převýšení a dlouhé nástupy i sestupy
- mapy s rozcházejícími se údaji
DATA:
- sedm účastníků: Lukáš Příhoda, Jirka Michal, Jakub Houška,
Libor Tandler, Richard Votava, Pavel Machala, Simona Machalová
- dvě auta (dvojosádka z Prahy, pětiposádka z Olomouce a Brna)
- převýšení: přes 3000 metrů
- klesání: přes 3000 metrů
- ubytování: Rif. Campogrosso (moravská buňka 1x ve Schio)
1.
DEN
* Pražská buňka (Lukáš Příhoda a Jirka Michal) vyjela o den
později, až v neděli ve 22:30 od hlavního nádraží v centru
Prahy. Jízda byla bez problémů. Občas krátké bouřky. V sedle
Campogrosso jsme byli v domluvený čas: 9:00 v pondělí. Problémem
byl mobilní signál a vzájemná komunikace s druhou skupinou.
* Moravská buňka (Jakub Houška, Libor Tandler, Ríša Votava,
Pavel a Simona) přijela až v 10:00 s tím, že bude raději spát
v přírodě. Penzion v městečku Schio byl zrušen. Pražská buňka
nebyla vybavena na širák a tak jsme se ubytovali rovnou v chatě Campogrosso (17 euro nocleh, 5 euro snídaně, 1
euro osuška). Přidali se i další. Vidina sprchy. Venku (v autě) zůstali pouze Pavel se
Simonou.
* Kvůli odjezdu moravské buňky přes Udine, Graz a Vídeň byla návštěva
Monte Grappa přeplánována na poslední den.
* Po studiu map došlo k rozhodnutí najít ferratu Cima Carega. Zájezd
do Vicentinských Alp měl objevitelské zaměření, protože
informace o zdejších ferratách si značně protiřečily.
* K výstupu jsme použili splaz na Monte Obante a dál řešili,
kde je ferrata Campalani. V prostoru směrem k vrcholu Cima Carega
jsme ji neobjevili. Na chatu Fraccaroli jsme došli s tím, že první
den holt lezení ferratou nebude.
* Ferrátové dobrodružství nahradil sestup. Při odchodu z chaty
Fraccaroli nás zastihl déšť, když nás vzdálené bouřky strašily celý
den. Vydali jsme se proto "nejkratší" cestou z kopců dolů. Bohužel
to nebylo nejlepší rozhodnutí. Málo chozený sešup splazem pod
vrcholem Cherlong nebyl dobře
značený. Mapa firmy Kompass v měřítku 1:50 000 se ukázala úplně k
ničemu. Rozcházela s místními údaji. Ty jsme měli pouze v hlavě, protože 12 eur se nám za
místní mapu, byť v měřítku
1:25 000, nechtělo dávat. Chyba!
* Kufrovali jsme. Do toho padala voda. Kolem vrchu Ilmorale jsme
hledali náhradní sestup. Úzkým kuloárem se sněhem jsme si
netroufli projít. Nakonec jsme se rozhodli vyhledat původní
stezku a neexperimentovat. Při pátrání v
širokém toku splazu jsme ji nakonec našli na opačné straně. A sešli po ní
bohužel
hodně hluboko pod úroveň planiny Campogrosso. Po dosažení
pohodlné asfaltové silnice náš čekal ještě čtyřkilometrový
ostrý výstup
zpátky k chatě. Nohy bolely, sestup byl dlouhý a nepříjemně příkrý. Občas si někdo kecl na zadek.
* Výsledek: ferratu jsme nenašli a odrovnali si nohy. Tak jsme se
rozhodli, že i následující noc přespíme na chatě Campogrosso.
Zjednodušila se tím logistika a většina z nás mohla hned do
sprchy.
* Večeře byla poněkud komplikovaná, protože majitel uměl jenom
italsky, ale naštěstí měl pomocnici z Francie. Vše pak francouštinou
řešil Jakub. Někdo ochutnal polentu, většina z nás místní
smažený sýr. Já si k tomu dál ještě navíc fazole, které
chutnaly, jako by byly podávané s rozmixovanými sardinkami. Jídla
byla zvláštní, jak všichni konstatovali, ale najedli jsme se.
Zbytek proběhl u vína, které bylo také zvláštní.
* Jakub provedl zásadní krok: koupil mapu. Ihned se na druhý den
lépe plánovalo. Za cíl byla zvolena ferrata Angelo Pojesi.
2.
DEN
* Snídaně nás zklamala, protože byla na Italy nezvykle chudičká.
Džem, med, housky. Konec.
* V každém případě jsme měli k dispozici hodinu navíc proti
minulému dni. Opět jsme směřovali k masívu Cima Carega, ale
tentokráte jsme stoupali vzdálenějším splazem do sedla dei
Fondi. Tento přístup se nám jevil méně komplikovaný než přístup
přes sedlo Fumante. Při sestupu ze sedla Fondi k chatě Scalorbi na nás pískali
svišti.
* V chatě Scalorbi panovalo pusto a prázdno, ubytování stálo
cca 15 euro. Bez snídaně. Pivo jako vždy 4 euro.
* Následoval dlouhý sestup k další chatě Pertica. Jinak to nešlo.
Hloupé bylo,
že se tím ztrácelo hodně výškových metrů. Naštěstí jsme chatu
Pertica dostihli v poledne. Čekali nás totiž tři perné hodiny výstupu
k chatě
Fraccaroli.
* Sentiero Angelo Pojesi za ferratu považovat lze. Hodnotil bych ji
jako mírně obtížnou, pokud jde o lezení. Jištěné úseky jsou
nesouvislé. Je však náročná,
protože je dlouhá a hodně stoupá. Konči jištěným výstupem kuloárem, který je
asi nejzajímavější. Poté následuje ještě výstup na hřeben.
* Cestou k chatě Fraccaroli je potřeba přejít několik vrchů,
které z dálky vypadají nechutně.
* Na chatě Fraccaroli jsme se dozvěděli, že minulou noc na ní přespalo
40 Čechů. I tato chata byla volná, ubytování stálo asi 14 euro,
snídaně 5, pivo opět tradiční 4 eura.
* K sestupu jsme použili splaz dei Fondi, kterým jsme
téhož dne ráno stoupali. Je to zjevně nejlepší přístupová
cesta do masívu Cima Carega ze sedla Campogrosso.
* K "domácí" chatě jsme se dostali velmi pozdě, až téměř
v sedm večer. Trasa byla časově a délkou namáhává. Nohy všech
utržily šrámy.
* Rozhodli jsme se - ve čtyřech - odjet na jídlo do sedla Fugazze.
Libor zůstal, musel se učit do autoškoly.
* Vyrazili jsme východní silničkou k sedlu, kolem vrcholu Monte
Cornetto, ale do cesty se nám postavila závora. Tak jsme se vrátili
na západní silničku. Před sedlem Fugazze nás zastavili ovce a
podělali nám vozovku. V sedle Fugazze byla nabídka místní
restaurace mizerná.
Tak jsme sjeli o kilometr níže do výtečné pizzerie.
* Po návratu jsme se snažili splnit Jakubovu představu, že konečně
popaříme, jenže Jakub sám nás brzy opustil. Zavíraly se mu únavou
oči. My ostatní také nebyli úplně čerstvé rybičky. Láhev vína
jsme však udolali.
3.
DEN
* Snídaně byla stanovená už na 7:30. Kvůli dřívějšímu
odjezdu domů. Asoň v 15:00. Na Libora čekaly ráno doma stroje.
* Už den předem bylo rozhodnuto, že jedeme na Monte Pasubio zdolat
hřebenovou ferratu, která na mapě neměla žádné jméno. To
bylo divné.
* Časové ohraničení a představa,
že budeme prudce stoupat z 900 n.m. až do výše přes dva tisíce metrů,
vyvolávala nejistotu, jestli to stihneme do stanoveného času
odjezdu.
* Sjeli jsme do sedla Fugazze. Na poslední chvíli jsem navrhnul jiné
řešení s ohledem na čas: jít přes sentiero F.Baglioni, který
byl také malován jako ferrata. Stoupalo
se sice také do výšky přes dva tisíce metrů, ale aspoň báze
v sedle
Fugazze byla o 200 metrů výše. Chvíli jsme ještě přemýšleli,
zda-li nerisknout výjezd auty do zhruba 1500 metrů po horské
komunikaci, i když byl vjezd na ní zakázán. Začátek komunikace nás
však odradil. A dobře jsme udělali. Odpoledne cestu projížděli
a kontrolovali italští carabinieři.
* Cestou nahoru jsme nevyužívali pohodlnou horskou silnici, ale šli zkratkami,
to znamená ostře nahoru.
* V 1500 metrech jsme se odpojili od hlavní cesty k chatě Papa a vyrazili po
skalním chodníku k ferratě. Cesta běžela v zářezu a poskytovala
fantastické výhledy. Na konci bohužel prudce klesla a my ztratili
značnou výšku. Na dohled před nám se v kolmé stěně štrachali dva
ferrátisté.
Nějak se nemohli pohnout.
* Nakonec se ukázala, že ferrata kolmo stěnou nevede,
ale pouze ústí vedlejšího kuloáru traverzuje a po pár metrech končí.
Kolíkovou pasáží s mírným odklonem - viz ukázka.
* Následoval prudký výstup, dokonce skrze dva tunely, a táhlé stoupání
až na hřeben - téměř na úroveň nejvyššího nedalekého
vrcholu Cima Palon. Nejvyššího vrcholu pohoří Monte Pasubio.
* Sestupová cesta byla skvělá, poskytovala nádherné výhledy. Chata
Papa byla na dohled.
* Po projití tunelu Havet jsme opět nastoupili rychlou sestupovou cestu a
kráčeli dolů terénem, kterým jsme před několika hodinami
vystupovali.
* K autům do sedla Fugazze jsme se dostali před stanovenou třetí
hodinu. Rychlý odjezd jsme zpomalili popíjením piva.
* Naše česká buňka byla hotová dříve a 20 minut po třetí
vyrazila k domovu, dlouhým táhlým údolím (21 km, 40 minut) k Roveretu.
* Po dojezdu na českou stranu kolem deváté večerní jsme navzájem
na dálku s moravskou buňkou komunikovali. My byli u Plzně, oni před
Vídní. A my jim sdělovali průběh utkání Španělsko:Německo.
Najmě Liborovi, vyhlášenému milovníkovi kopané. |
