1. den: čtvrtek 28. července 2011

• 07:45 - česká skupina odjížděla z Prahy (od Smíchovského nádraží) těsně před osmou (moravská skupina vyjížděla zhruba hodinu až dvě dříve). Když byla česká v Rozvadově, moravská hlásila, že je již za Grazem. Propočty dle Via Michelinu říkaly, že z Prahy trvá cesta 8:30, z Brna o hodinu méně. Platilo to spíše v případě moravské skupiny. Česká se zdržela hlavně průjezdem údolí Pustertal a jízdou kolem Cortiny d´Ampezzo. Při průjezdu ampezzánskou "metropolí" už totiž Moravané byli na místě,
• 17:08 - česká skupina dorazila na parkoviště Case Bortót těsně po 17. hodině. Cesta byla proti předpokladu Michelinu podstatně delší, byť jsme v okolí Belluna trochu kufrovali (návod závěru cesty: po průjezdu městečkem Longarone je potřeba vyjet výjezdem Belluno-Nord a tohoto směru se držet asi 8 kilometrů. Nejdříve se totiž projíždí vesničkou Ponte n. Alpi. Při průjezdu Bellunem je nutno se držet směru Feltre. Po přejezdu visutého mostu na první velké křižovatce zahneme doprava (už ne směr Feltre), ale Agordo, po průjezdu levotočivou zatáčkou hlídáme odbočku doprava směr Vezzana. A držíme se stále hlavní silnice až do místní části Bolzano. Zde pokračujeme rovně po vedlejší silnici přes místní části Gioz, spadneme k říčce, po přejetí mostu se už držíme hlavní silnice. Zde už nás vedou ukazatele Case Bortót. Úplně na konci cesty je oficiální parking, pokud je volný. Jinak se parkuje všude, kde se dá.) 
• 17:15 - jsme vyrazili. To již členové druhé skupiny zhruba 45 minut šlapali nahoru k chatě 7 Alpini. Propočet říkal, že jde zhruba o výstup jako z Pece na Sněžku a že může trvat až 3 hodiny. Zhruba 7 kilometrů pochodu s překonáním necelých 900 výškových metrů. Takže jsme my - Pražáci - měli co dělat, abychom nešli za tmy. Měli přichystané baterky. Až na Jirku M., který měl nejmenší batoh a baterku žádnou,
• 18:04 - za necelou hodinu jsme byli u mostu Mariano, v pouhých 681 metrech. protože cesta po začátečním stoupání klesla. Teprve po zdolání této 1/3 cesty začala cesta definitivně stoupat,
• 18:48 - za další necelou hodinu jsme se dostali k druhému mostku stále jen pouhých 1037 metrů nad mořem. Zbývalo vystoupat téměř 500 výškových metrů. Přehled o postupu dávají mapy umístěné na několika místech celé trasy, které kroužkem v mapě říkají, kde zrovna člověk je,
• 19:07 - po dvou hodinách pěší chůze jsme se konečně dostali k poslední lávce ve výši zhruba 1150 metrů, kde začalo závěrečné prudké stoupání v serpentinách, na které bylo potřeba dalších 45 minut. Během té doby jsem dostihnul Jakuba, který rozvážně stoupal, zatímco já se štrachal s lehkým sakem,
• 19:46 - jsme ukončil stoupání, ostatní dva z české sekce přišli o chviličku později. Výstup trval tedy 2:30, tedy o 20 minut méně než hlásal rozcestník. Nejdříve pivo!
• 20:30 - na začátku ubytování jsme řešili problémy se spacím pytlem (sleeping bag) za 6 euro. Nešlo totiž o pytel, ale obrovský kruh. Nikdo netušil, jak se v tom má spát. Od chatařů jsme se dozvěděli, že následující den má být docela slušné počasí. Zkazit se mělo až odpoledne a mělo pršet. V sobotu pak mělo lít celý den. A my neměli karty, zato pití dost. Nebyla to nejlepší vyhlídka,
• 21:00 - samozřejmě že jsme v průběhu ubytovávání upíjeli vína, neboť Libor přivezl Balouna. A řekl nám, jak se k němu lehko dostat. Vína bylo dost. Nebylo třeba se trápit množstvím. 
• 24:00 - my dva s Lukášem jsme šli spát poslední, téměř v půlnoci. Den to byl dlouhý!

• 07:00 - vstávali jsme brzy. Ani jinak to nešlo, protože pro ty, co měli na chatě objednanou snídani, to znamenalo jít jíst mezi sedmou a osmou ranní. Vražda!
• 08:12 - mělo to však jeden dobrý dopad: vyrazili jsme brzo. Tak snad stihneme vrátit se před deštěm,
• Jakub H. si od rána stěžoval, že mu není úplně nejlépe a že na něj asi leze chřipka. Ani Lukášovi nebylo nejlépe. Ten si zase stěžoval na bolesti žaludku. A v takovém stavu jsme vyrazili, se dvěma nováčky,
• orientační bod - Gusela Vescova (zkuste hádat, jak se mu obecně říká? Slušně šulínek) - byl nad námi neskutečně vysoko. Cesta začíná nepříjemným stoupáním k nástupu ferrát zhruba ve výšce 1800 metrů. Otázkou je, zda-li se za nástup považuje začátek jištěné cesty, nebo teprve rozcestí, kde se dělí feráty Zacchi a Marmól. Toť otázka?
• 08:43 - podstatné je, že úvazky jsme nasadili s prvním lanem. Počasí nám přálo a my se těšili na lezení. Nováčci dostali krátké školení. Libor po telefonu řešil se svým poradcem, jak svázat svůj nový prsák se sedákem
• 09:26 - jsme začali lézt. První etapku charakterizují žebříky a hluboká složitější spára,
• 09:54 - po krátkém výstupu klečí jsme dorazili k rozcestníku, kde se dělí feráta Zacchi a Marmól, v jejíž stěně jsme viděli dva človíčky - stěna vypadala zdálky impozantně a lidičkové túze malí . Ale protože byli skutečně jako tečičky, tak jsme je ještě "zoomovali"
• 10:00 - jsme nastoupili do ferraty Zacchi. první část je poměrně kolmá, nejtěžší partie se překonávají pomocí žebříku. Následuje ostrý a delší výstup klečí. Cesta se postupně stáčí do vnitřního žlabu. Lana se střídají s normálním chodníkem,
• 10:37 - zhruba po půl hodině lezení se dosáhne krásný ostroh, nad kterým cesta pokračuje poměrně kolmým a úzkým žlabem. Lano se střídá se žebříky, obě pomůcky často doplňují kramle 
• 11:05 - asi po hodině a půl se ukázal níže položený bivak G.Sperti, který je zhruba ve výši 2000 metrů. To dávalo tušit, že je potřeba ještě překonat 200 výškových metrů. Vrchol La Schiari se přitom stále mohutně tyčil nad námi svoji kolmou jihovýchodní stěnou,
• 11:11 - v závěru ferráta zvolní, cesta se téměř narovná. Objeví se závěrečný traverz a šulín Gusela Vescovo je na dohled,
• 11:24 - jsem dosáhl bivak Bernardina ve výši 2320 metrů. Po mně přišel sólo stoupající Ital, který se mezi nás vmísil a postupně docházeli ostatní členové naší skupiny,
• 12:00 - dorazil i Lukáš Příhoda se špatnou zprávou: Jakubovi je špatně, dokonce zvracel a co s tím? Rozhodli jsme se, že jeden z nás se vrátí rychle naproti Jakubovi, aby nestoupal zbytečně až na konec feráty, a sešel s ním dolů. Druhý bude pokračovat s ostatními v cestě. Tak jsme si střihli. Lukáš prohlásil, že Jakuba vyhrál on a začal se vracet,
• 12:20 - mezitím se mírně zkazilo počasí. Vzhledem k ošklivé předpovědi na další den, jsem navrhnul nelézt na vrchol La Schiara ferátou Berti, ale pokračovat k sedlu Forc. Sperti a ještě ten den sejít k chatě druhou nejobtížnější ferátou v masívu - ferátou Sperti. Máme-li ten další den hrát karty. Tato cesta měla podle mne i vzhledem k počasí tu výhodu, že nestoupala na samotný vrchol Schiari, který byl již delší čas v mracích a nebylo z něj pravděpodobně vidět. To jsem ale netušil, že přechod k vytipovanému sedlu není choďák, jak trochu přehánějí průvodci, ale v podstatě hřebenový přechod zajištěnou cestou, který klesá a stoupá. Celou cestu se přitom jde na odvrácené straně masívu, tedy severozápadní straně, takže si stále říkáte, kdy se konečně přehoupneme na druhou stranu?
• 13:11 - jsme konečně byli v sedle Forc. Sperti (2331 m), tedy na oko stále po vrstevnici od bivaku Bernardina. Ale skutečně jen na oko. V sedýlku jsme poprvé narazili na starý sníh. a A pak už se začíná stále klesat. Povětšinou v zajištěném terénu, kde se zase občas střídají žebříky s lany. Klesá se mohutným spárou a okolní kolmé stěny vzbuzují respekt. 
• 14:05 - slézání od sedla a následně spárou nám trvalo téměř hodinu. Teprve poté se skála otevřela a pokračovali jsme traverzem východním směrem. I s hezkým vnitřním obloučkem. V té fázi jde o velmi příjemný traverz po úzkém chodníčku, byť s hloubkou pod očima,
  14:15 - skalní útvary se konečně rozevřely, ale to vůbec neznamená, že feráta skončila. Nejde už ale o lezení ve velkém souvislém kuse. Krátké úseky feráty se rychle střídají s krátkými přechody ostrým sešupem. Takže vlastně úseky feráty jsou příjemnější, neboť se jeho čeho zachytit,
• 14:26 - se konečně objevil bivak G.Sperti (2000 metrů). U něj jsme udělali delší přestávku, abychom načerpali duševních sil. Zvláště kvůli nováčkům, kteří prohodili pár slov o tom, že byly chvíle, které se jim vůbec nelíbily,
• 14:49 - jsme posilněni pokračovali v sestupu. Kdo se podívá pozorně do mapy, ví, že porce feráty je ještě před ním. A opět se střídají lezecké partie s volnými, které nejsou stále příjemné. Opatrná chůze je více než na místě. Není divu, že knižní průvodci vůbec nedoporučují nastupovat feráty ve Schiaře za mokra. A už vůbec ne za bouřky!
• 15:17 - v závěru je nutné prostoupit mezi ostrými věžičkami na této straně skály, než  feráta skončí (ne na 100 %) a dále se již pokračuje horským chodníkem. V této fázi jsme již cítili, že jsme se dostali nížeji: Vzduch byl podstatně teplejší. Cesta dlouze traverzuje zpátky nad chatu 7 Alpini,
• 15:41 - jsme dorazili k malému vodopádu, nad nímž je krátký výstup posledním jištěným úsekem,
• 16:01 - konečně zpátky u chaty 7 Alpini. Lukáš a Jakub ještě nebyli na místě. Všichni ostatní do jednoho toužil po jediném (byť vinaři), po pivu! Po osmi hodinách ve skále!
• 16:10 - "konečně" se dostavil déšť. Doufali jsme, že zbylí dva kamarádi jsou již natolik dole, že jsou mimo jištěné úseky,
• 16:20 - byli, po chvíli se objevili. Jakubovi skutečně nebylo dobře. Zájem měl zejména o prášky na sražení teploty a uklidnění. A jít si lehnout,
• 16:30 - moc jsme nečekali, až oschnou lavičky a stůl a pustili se do zásob - vinných. Venku jsme seděli hluboko do tmy, i když nebylo zrovna nejtepleji. Zima nás dovnitř zahnala teprve mezi devátou a desátou večerní. Většina šla spát. Ne my s Lukášem. Tentokráte jsme se nenechali odbýt a ukecali chataře, aby s námi popili. Luigi, Giancarla a Luccia nám nabídli jejich borůvkové pití, kterému říkali asi takto: "vónna". Bůhví, co to bylo.
• 24:00 - i my poslední jsme vklouzli do loží marně zápasíc se sleeping bagem.

• 08:00 - sice jsme nezvládli tak brzký nástup na snídani jako v pátek, ale nějak to šlo. Jakubovi bylo špatně a rozhodl se nikam nejít,
• 08:39 - podstatné bylo, že chataři neměli pravdu. Den začal krásným počasím. Karty dostaly vale a my museli do hory!
• 08:54 - téměř o hodinu později než den předtím jsme konečně vyrazili. Jakubovi jsme zamávali a šli,
• 09:28 - výstup k nástupu ferát byl hnusnější než ten páteční. Bylo větší vedro? Neb měl nějaký vliv alkohol? V každém případě se hůře dýchalo a tak to zůstalo již celý den,
• 09:34 - začali první z nás lézt do feráty,
• 09:51 - jsme byli u rozcestníku, zhruba ce stejném čase jako minulý den. A teď doprava a ne doleva!
• 09:55 - feráta Marmól začíná hlubokým zářezem, který je nutno celý traverzovat. Nic náročného. pak přijde krátký kolmý výstup, výstup normální stezkou a ještě šplhání jako brouk po dlouhé šikmé ploše,
• 10:10 - už nějací lezci slézali od bivaku Bernardina ferratou Zacchi
• 10:10 - nyní přijde jedna z nejzajímavějších částí: po nástupu žebříkem následuje druhý dlouhý traverz, ale přeciť jenom trochu více na nervy. Má tři místečka, kde zadek visí nad propastí. I s mírným odklonem. Pro slabší povahy to může být kritické místo. Však také Honza se chtěl údajně z tohoto místa vrátit. Naštěstí mu Lukáš řekl, že zbytek je už legrace. Pravda, šlo už pouze o pár stovek metrů nahoru,
• 10:28 - traverz končí pohodovým obloukem, kde by mohla piknikovat 100 lidí
• 10:32 - a pak už začíná lezení "kolmou" stěnou, kterou jsme viděli den předtím. Samozřejmě že zblízka není tak kolmá, jak to vypadá z dálky. Krátké kolmé výstupy jsou zpočátku střídány delšími přechody nejištěným terénem. V podstatě stále vzhůru, i když v té chvíli je nejasné pokračování, protože skalní stěny nad ferátou vypadají strašidelně kolmě,
• 11:00 - po půlhodině lezení a výstupu skalními schody se objeví doprava se stáčející úzký kuloár. Výstup jím je nejištěn a je to slušné dechové cvičení. Skončí dosažením malého sedélka. Nad ním pokračuje feráta dlouhým, poměrně kolmým lezením. V této části je velmi nepříjemný úsek zářezem, který je mokrý. Klouže to. Následuje ještě jeden kuloárek, který skončí krátkým výšvihem,
• 11:23 - objeví se travnaté plochy a na dohled je bivak Marmol G.Bocco (2266 m). Cesta nepříjemně stoupá v zářezu, který je chvílemi jištěn a chvílemi ne. V některých částech opět teče voda. Prostě radost na psychiku,
• 11:30 - byl námi dosažen bivak. Jenže to není faktický konec cesty, i když průvodci tvrdí, že zde feráta končí. No prosím. Kdo chce pokračovat, musí ještě takových 100 výškových metrů povylézt. Část je opět zajištěna,
• 11:49 - konečně dosažen konec cesty na rozcestí, který ukazuje další pokračování k vrcholu Schiara. Zvláštní je, že "kašle" na pokračování ve směru k dalšímu vrchol masívu Schiara, a to k Pelfu. Proč?
• 12:30 - dorazily poslední členové skupiny. Mezitím se počasí výrazně zhoršilo. Vrchol Pelf, který byl ještě před 30 minutami ve slunečním svitu, byl zahalen mraky a my museli do bund. Bylo velmi nevlídno. Voda však nekapala. Co dál? V plánu jsme měli pokračování ferátou M.Mariano právě na Pelf. Jenže to znamenalo klesat kamsi do hloubky, protože sedlo Marmól bylo pod námi aspoň 200 výškový metrů. Fuj! To znamenalo na vrchol vystoupat dalších odhadem 250 metrů. A tak začala diskuse, co dál. Honza se necítil v sobotu při lezení příliš dobře a byl pro jakékoliv zjednodušení. To znamenalo vrátit se ferátou Marmól k chatě zpět. To byla varianta, kterou jsme navrhnul já, protože představa dalšího stoupání mne už ten den vůbec nebavila. Kromě toho vývoj počasí byl značně nejistý. I z tohoto pohledu bylo řešením sestup ferátou Marmól, protože to znamenalo dostat se rychle z mraků a vyhnout se případné vodě. Nakonec jsme se rozdělili. Já s Lukášem jsme vzali Honzu mezi sebe a vraceli se ferátou Marmól, Libor s Kamilem pokračovali podle plánu na vrchol Pelf,
• 13:34 - sešup byl rychlý. Od bivaku však z návratu nemám dlouho dokumentaci. Lezli jsme v mraku a nebylo nic vidět. Teprve pod hranicí mraků jsme fotoaparát znovu vytáhnul. To už jsme byli ale velice nízko nad piknikovacím obloukem,
• 13:45 - opět se nám do cesty postavil dlouhý traverz se třemi vykláněčkami. Něco pro Honzu. Zvládnul to v pohodě, i když pravil, že se stahnutým ...
• 14:15 - jsme prolezli druhý dlouhý traverz, hlubokým skalním zářezem a za chvíli už byli na rozcestí. Teď už nás čekal jenom společný začátek obou ferát, čili tak část, kterou jsme již dvakrát prošli, i když směrem vzhůru,
• 14:28 - jsem se zarazil u úzké a kolmé průrvy, kde jsme při sestupu nemohl přijít na to, jak dál? Při lezení dolů tomuto místu chyběl stup. Rozkročmo jsem nad průrvou stál a nic mne nenapadlo. Tak jsem si sedl na jednu stranu, abych podumal. A hele, z tohoto pohledu bylo tešení náhle na světě! Tím pádem to bylo z mého pohledu nejtěžší místo z celého lezení. Ostatní dva jej zdolali v klidu. Tak to chodí ...
• 14:49 - konec lezení. Už jsme mohli v klidu koukat do kraje. Adrenalin skončil,
• 15:17 - zpátky u chaty. Jakub na nás koukal z balkónu, jak si dáváme pivo a chtěl taky. Bylo mu už o poznání lépe,
• 16:16 - dorazila druhá skupinka. Podle nich byla feráta M.Marino vůbec nejtěžší. A etapa nebyla vůbec tak náročná, jak se prý zdálo. Sestup k sedlu Marmól nebyl tak hluboký, jak se na první pohled zdálo. A závěrečný přechod sedla Pilón byl prý celkem hračkou, protože stoupání k němu z druhé strany nebylo nic náročného. Akorát prý závěrečný sestup k chatě šotolinou blbý. Pravil Kamil, protože únavou si v ní dvakrát kecnul,
• 16:18 - a co myslíte, že následovalo po jejich návratu? No to, co již dělali ostatní. Rozlévali si víno v kališcích, i když časem se objevilo sklo. Tuto pohodičku přerušil déšť, který přišel okolo páté odpolední. Opět jsme seděli venku tak dlouho, jak to šlo,
• 24:00 - večer zase skončil zhruba o půlnoci. Aspoň si to myslím, protože si to moc nepamatuji. Nějak se mi ty večery slévají.

• 08:20 - nástup do dne byl zase o malinko pomalejší. I na snídani jsme přišli těsně před osmou. Pak rychlé zabalení, sleeping bagy jsme nechali chatařovi, prázdné láhve jsme nacpali do báglů a vyrazili domů,
• 08:27 - jsme se nechali na závěr všichni společně vyfotografovat, řekli Luccie, Giancarle a Luigimu arideverci a začali sestupovat známou cestou: Kubovi už bylo jakžtakž dobře,
• 08:49 - skončil ostrý sestup u první lávky ve výšce1150 metrů,
• 08:56 - jsme už byli u druhé lávky ve výšce 1037 metrů,
• 09:07 - a další lávka v dlouhém údolí, následoval krátký výstup k sedélku Col de le Ortighe,
• 09:38 - projití kolem Casera Alberch. Míjeli nás zástupy Italů chtivých dojít k chatě 7 Alpini, zatímco my se potili pod bágly na cestě dolů,
• 09:41 - konečně u posledního mostu Mariano. Jak někdo trefně poznamenal: teprve v polovině sestupu. Ne vyškového, ale kilometrového,
• 10:06 - následoval dlouhý výstup ke kótě 777 metrů. To již sluníčko pěkně hřálo. Naštěstí větší část cesty je skryta ve stromoví,
• 10:22 - konečně na parkovišti. Dolů necelé dvě hodiny. Zatímco nahoru 2:30. Moc veliký rozdíl tedy ne! Sundat ze sebe mokré hadry. Bohužel na parkovišti není žádný zdroj vody. Libor obdivoval motorku značky BMW a snil o tom, jak si ji konečně koupí,
• 10:45 - dala česká sekce sbohem moravské a vyrazila první domů. Ještě předtím jsme se domluvili, že se určitě uvidíme na jaře u Libora na Moravě a on nám upeče jehně!
• 11:10 - krátký nákup na kraji vesničky Ponte i. Alpi při vjezdu do Dolomit,
• 13:00 - jsme zastavili u jezera Misurina. Kvůli fotografování a také jsme zkoušeli dostat pizzu. Bylo moc narváno,
• 13:50 - jsme zaparkovali u pizzerie v údolí Pustertal. Tentokráte bez čekání,
• 15:26 - jsem ukončil fotkou masívu Plose vytváření rychlé sérei fotografií dolomitských masívů,
• 21:00 - jsem skončil u Jardy v chlívku na jednom pivu, o pět minut později jsem již byl doma.

• nejblíže se dá autem vyjet na parkoviště k chatě Bar Rist. Case Bortót (cca 700 m), přímo nad Bellunem
• od parkoviště se už musí pěšky k chatě Rif. 7 (Settimo) Alpini 1500 m (800 výškových m, 6-7 km, až 3:00), na závěr je nutno stejnou cestou sejít k parkovišti (cca 2:00)
• otázka obsazenosti chaty Rif. 7 Alpini: http://www.rifugiosettimoalpini.it/index_file/Page317.htm (E-mailový kontakt je info@rifugiosettimoalpini.it). Spaní lze bukovat po složení depozitu 10 eur na hlavu. To jsme nakonec nemuseli učinit. Stačilo jenom týden před příjezdem účast a počet lidí potvrdit. Na chatě se dá jíst. Není to drahé a ceník je k dispozici na webových stránkách. Spaní ve 4l. pokoji s dekou vyjde na noc na 12 eur (v případě pojištění Alpenfferain) nebo 24. Na větším pokoji je levnější. Ale jinak je téměř nutno za všechno platit. Za sprchu 5 euro, 1,5 litru teplé vody cca 1-2 eura. Snídaně nebyla zvláště bohatá, ale ušla. Pasta k večeři naopak bohatá byla. Chata má zhruba 50 postelí, ale místa v pokojích je pomálu.
• pro slezení lze použít zase jenom jednu z ferrat, jedině při přechodu vrcholu Pelf je normální sestup přes sedlo Pilón,