Via ferrata, via ferrate, německy klettersteig, jinými slovy železná cesta. V češtině se vžil výraz zajištěná cesta. Toto pojmenování nevystihuje její podobu, ale funkci. Podle stupně obtížnosti může jít o horskou stezku či trasu ve stěně, kde jsou zabudovány pomocné jistící pomůcky, povětšinou ze železa (lana, kramle, kolíky, žebříky). Ale i ze dřeva a lan. Tyto pomůcky umožňují turistům překonat složité úseky a dostat se občas tam, kam se jinak podívají jenom horolezci. Slézání via ferrat je něco napůl mezi vysokohorskou turistikou a horolezectvím. Čím jsou ferráty lehčí, blíží se vysokohorské turistice, čím jsou obtížnější, tím více se blíží "skálolezení". Zajištěné cesty najdete i v českých horách, například v Prachovských skalách nebo slovenských Tatrách či Slovenském ráji. Jde ale jenom o pomocné jištění. Ferráty to v pravém slova smyslu nejsou.

Co to jsou via ferráty, se nejlépe pozná z fotografií.

Foto zleva: 1 - nejlehčí bývají žebříky, mohou být ale zrádné, zvláště když jsou dlouhé, v těžkých ferratach bývají odkloněné s nepříjemnými přestupy (na obrázku ferrata Via dell´Amicizia nad Lago di Garda - červená, mírně obtížná), 2 - lehký bývá postup i po kolících, pokud však vedou nad svislou stěnou, může být překážkou závrať (traverz Brett při výstupu k vrcholu Zugspitze), 3 - na lehčích (i těžkých) ferratach najdeme i přechody pomocí kramlí, 4 - a také lávky (ferrata Trinceé, černá, těžká).

Foto zleva: 1- lezení pomocí nejčastější pomůcky - fixního lana, které bývá upevněno v ocích zhruba v úsecích po pěti metrech (ferrata Pisciadú - červená, těžká), 2 - partie jištěných lan vedených v poměrně vzdušném terénu (ferrata Via Tomaselli - černá, velmi těžká, nástup extrémně těžký), 3 - lezení spárou, kde si lezec pomáhá po jedné straně kolíky a kramlemi, na druhé straně musí lézt po skále, ale v takovémto rozkročení se leze docela jednoduše (ferrata degli Alleghesi k vrcholu Civetty - černá, těžká až velmi těžká), 4 - lezení pomocí lana již po velmi exponované a vzdušné stěně (ferrata Trincée - černá, těžká), lano je na mnoha místech jediným chytem pro ruce, stěna poskytuje málo stupů, 5 - některé pasáže vyžadují dobrou obuv využívající tření po hladké stěně a hlavně záleží na síle paží - to už jde do tuhého (via ferrata Giani Costantini - černá, velmi těžká, místy extrémně).

Hlavní prameny při popisu via ferrat:

• Zajištěné cesty, Dolomity-sever, Dolomity-jih, Kompass 1994
• Klettersteig Atlas by Paul Werner, Bergverlag R.Rother,české vydání freytag+berndt Praha