Klasifikace via ferrat podle různých zdrojů

Jediná přesná definice termínu "zajištěná cesta" zřejmě neexistuje. Tak jak postupně docházelo k rozvoji zajištěných cest, objevovaly se různé varianty popisů. V dnešním pojetí představují "uměle zajištěnou horolezeckou cestu, jejíž přirozený stupeň obtížnosti je zmírněn pomocí ocelových jistících lan, kramlí, žebříků či visutých mostů natolik, že jsou schůdné i pro vysokohorské turisty, kteří jsou sportovně založeni a netrpí závratěmi...".

Přesné stanovení hranice mezi náročnou vysokohorskou turistikou po zajištěných cestách a výkonnostním lezením, nelze vymezit. Nesnadné je i objektivní posouzení obtížnosti jednotlivých zajištěných cest. V budoucnu by mělo být hodnocení obtížnosti zajištěných cest ustáleno na jednotném a všeobecně uznávaném systému hodnocení obtížnosti jako je v horolezectví. Zdá se, že v současné době je nejpřesnější pětistupňový systém hodnocení.

Pětistupňový systém hodnocení technické obtížnosti via ferrata - Klettersteig Atlas

lehké Jednoznačně vedené turistické cesty a velmi lehké zajištěné cesty. Místy vedeny strmým skalním terénem a to na přirozených skalních náspech. Umělé jištění slouží převážně jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu, z technického hlediska však není zajištění téměř nutné. Bez jakéhokoliv umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén obtížnosti I. stupnice UIAA.
mírně obtížné Mírně strmý skalní terén. Umělé jištění slouží přímo k postupu v před. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén obtížnosti I. nebo II. stupnice UIAA.
těžké Strmý skalní terén. Umělým jištěním je opatřena převážná část celkové délky cesty. Zajištěné úseky již vyžadují určitou fyzickou zdatnost. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén obtížnosti II. nebo III. stupnice UIAA.
velmi těžké Velmi strmý skalní terén, místy kolmé partie. Místy značně exponované. Umělé jištění realizováno ocelovým lanem, místy kramle či kolíky. Postup vpřed již vyžaduje dostatečnou fyzickou sílu.Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén obtížnosti III. nebo IV. stupnice UIAA. Takovéto cesty jsou doporučovány pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům či horolezcům. Nezkušení by měli být pomocně jištěni zkušeným spolulezcem.
extrémně těžké Místy extrémně exponované cesty, vedené v kolmém skalním terénu s minimem přirozených stupů. Umělé jištění realizováno ocelovým lanem s jen velmi málo umělými stupy (kramle, kolíky) Nejtěžší místa vyžadují použití horolezecké techniky nebo velmi velkou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén obtížnosti V. nebo VI. stupnice UIAA. Zdolávat takto obtížné cesty by měli opravdu jen velmi zkušení vysokohorští turisté či horolezci. Nezkušení musí být zásadně jištěni zkušeným spolulezcem. Do této kategorie lze zařadit i tzv. "sportovní zajištěné cesty", které jsou extrémně technicky náročné. Většinou se nacházejí v malých nadmořských výškách v blízkosti chat,aby byli snadněji a rychle přístupné.

Podobný, pětistupňový systém, leč písmenný prosazují Rakušané

A - lehké Lehké, odpovídá italské modré.
B - mírně obtížné Terén bez lan by odpovídal středně těžkému horolezeckému výstupu.
C - těžké I na lanech se vyskytují lezecké těžkosti, dlouhé úseky vedou po umělých stupech.
D - velmi těžké Častá kombinace těžkého šplhání po převislých lanech a žebřících s lehkým horolezectvím.
E - extrémně těžké Fyzicky náročné šplhání dlouhými úseky v kolmých a převislých stěnách, nutná je velká zkušenost.

Francouzi sáhli také po písmenech, leč vytvořili šestistupňový systém. Více rozlišují mírně obtížné ferráty 

F - facile easy, suitable for initiation into the sport (lehké)
PD - peu dificile slightly difficult, suitable for beginners and possibly children (mírně obtížné, i pro děti)
AD - assez difficile moderately difficult, suitable for accompanied beginners (i pro začátečníky)
D - difficile difficult, for those accustomed to the sport (těžké, sportovní výkon)
TD - tres difficile very difficult, physically demanding, for regular participants (velmi těžké)
ED - extremement difficile extremely difficult, very physically demanding, and suitable for experienced practitioners with a high level of fitness (extrémně těžké)

Třístupňový systém podle barev, který vyznávají Italové

Modrá, nejlehčí Pěší túra s občasnými úseky, kde je potřeba se přidržet lana).
Červená, seriózní Dlouhé úseky po lanech nebo žebřících, za špatného počasí může být cesta nebezpečná.
Černá, těžké Výjimkou nejsou kolmé skály a převislé žebříky.

Třístupňový systém podle barev prosazuje i firma Kompass

Modrá, lehké Pro horské turisty s menšími zkušenostmi ze zajištěných cest.
Červená, těžké Pro zkušené vysokohorské turisty a horolezce se zkušenostmi ze zajištěných cest.
Černá, zvláště těžké Velmi náročné zajištěné cesty s ohledem na jejich délku i obtížnost. Je potřebná znalost lezecké techniky ve strmé, exponované, místy převislé skále.

Definice tří nejlehčích stupňů horolezecké obtížnosti (podle oficiální mezinárodní stupnice UIAA - Union Internationale des Associations d'Alpinisme)

I. stupeň - lehké Nejjednodušší forma skalního lezení, nikoli však chodecký terén. K zabezpečení rovnováhy je třeba pomoci rukou. Začátečníci musí být jištěni lanem. Nezbytná je i odolnost vůči závratím.
II. stupeň - mírně těžké Zde začíná lezení při němž je vyžadována technika tří pevných bodů.
III. stupeň - středně těžké Na exponovaných místech se doporučuje mezijištění. Kolmá místa či převisy s dobrými chyty již vyžadují určitou fyzickou sílu. Trénovaní a zkušení lezci mohou takovéto úseky překonávat bez použití lana.