* PRŮVODCE DOLOMIT * DOLOMITY GUIDE * PRŮVODCE DOLOMIT *
Proč zrovna Dolomity?
Úvodní otázka by také mohla znít „Proč vůbec
vysoké hory a ke všemu ještě Dolomity?“ Vysoké hory pro to, že je to nahoře jiné než
dole, dole ve městech, vesničkách a za humny, podél říček, na kopečkách, v krajině, která
je nám blízká, protože v ní žijeme téměř každý den od svého narození. Ve vysokých horách
zní jenom vítr, občas zakráká vrána, zapíská svišť, nízká oblačnost bývá pod vámi a
vůbec svět je tam někde dole.

Vysoké hory pro to, že stojíte-li před mohutnými
skalními stěnami a majestátními vrcholky, velmi často vás napadne neměnnost krajiny po mnoho
tisíc let. Lidské rozměry jsou jiné. Jsme tu jenom na ždibec času (snad naštěstí).
Strastiplnost lidského života je na pár dní relativní. Hádky a spory jsou na pár dní
malicherné než se sejde zase dolů. Vysoké hory i pro to, že vnášejí do duše pokoru. Vysoké
hory také pro to, že v nich potkáte velice málo zástupců druhu homo sapiens (samozřejmě že
i v horách máte občas pocit, že jste na Václaváku) a uvědomíte si - aspoň tady -, jak je příjemné
potkat tohoto "vzácného tvora". Pozdrav je téměř samozřejmostí, si jako za starých
časů, kdy se lidé na cestách po dlouhé době potkávali.
A proč zrovna Dolomity, když vysokohorskou
turistiku je možné provozovat kdekoli a blíže k domovu? Člověk se musí rozhodnout. Všechny
horstva a hory stihnout nemůže. Já jsem si s kamarády vybral Dolomity a basta! Jsou poměrně blízko
a dávají šanci všem: začátečníkům, pokročilým i velmi náročným. A mají ještě něco
navíc. Umožňují vysokohorským turistům zažít do určité míry podobné zážitky, jako mají
horolezci. Dolomity mají totiž jedinečným způsobem propracovaný systém turistických tras,
které umožňují vylézt i na ty vrcholky, které by jinak zůstaly nepřístupné. A to díky
mimořádně rozsáhlému systému tzv. zajištěných železných cest, čili via ferrat. Jejichž
rozsah a propracování nemá obdobu nikde jinde v Alpách.
A ještě jedna drobnost, která by mohla býti
uvedena ihned na začátku tohoto přesvědčování, kdybych se jí nerozhodl ponechat na konec. A
to je krása této části Alp. Ani automobilista projíždějící tuto oblast se zašlápnutým
plynem až k podlaze nezapomene na úchvatné vrcholky, když vápenec zářivě bíle svítí v plném
slunci, zatímco s jeho západem se barví jako ono do pomerančova. Kdeže to vlastně bylo, si možná
položí otázku po letech? No přeci v severní Itálii, to byly Dolomity!
Protože nemíním hledat vyčerpávající odpověď
na otázku Proč vysoké hory, radím vám, vyšlápněte si do nich a najděte si svoji odpověď.
Na začátek si stačí jednoduše říci: Je to jiné.
Jiří Michal (c) 2011
|